Regata o Napoleonův klobouk III

Uspěšná regata i dovolená

 Na jedné z fotek delfína je video!! Stačí kliknout.

Článek z časopisu YACHT o regatě: 56-57_Neapol.pdf (146,9 kB)

Tak už jen vzpomínky na poslední úspěšný ročník regaty. Bylo to super a píšu jen velmi rychlé shrnutí toho, co se dělo.
Na Procidu jsme dorazili po dopravních útrapách v odpoledních hodinách jako poslední posádka, všichni ostatní už tam byli a začalo přebírání lodí. Až na malé drobné nedostatky bylo vše v pořádku a tak to proběhlo celkem dobře. Pomalu jsme se nalodili a první večer jsme poseděli na lodi u vína a dobrého jídla. Počasí bylo teplé, trochu foukalo a tak jsme se těšili na druhý den, kdy bylo volno.

Ráno bylo opět krásné s větší oblačností a poměrně silným větrem. Trošku jsme váhali zda to na amatérskou posádku nebude moc, ale v maríně se nám zůstat nechtělo a tak se po deváté vyjelo. Nastal první stresový okamžik, kdy se nepovedlo vyjet z kotviště tak jak by to mělo být, zvolil jsem špatnou taktiku. Vítr nám šel zprava na špici a já předpokládal, že to motorem stáhnu, ale vítr byl silnější a tak jme najednou stáli napříč a výjezd se značně zkomplikoval. Za pomoci posádky se to nakonec podařilo, ale jednoznačně jsem se zapsal v maríně. Vyjeli jsme na vodu a nějakou dobu jsem jel na motor, abych se dostal dál od pobřeží a měli jsme prostor na nácvik vytažení plachet a obratů. To byla asi taky trochu chyba, protože jízda proti větru a vlnám nebyla moc příjemná a pro posádku, která byla poprvé na plachetnici to bylo náročné. V době kdy jsme vytáhli plachty a loď se zklidnila bylo už pozdě, protože některým již bylo špatně a mořská nemoc byla tady. Nakonec to ale dobře dopadlo a za pomocí kynedrilů se situace vyřešila. Nádherně jsme si zaplachtili a projeli jsme mezi Procidou a Ischiou ze severu na jih a hledali jsme klidnou zátočinku na odpolední siestu. Nakonec jsme zakotvili v zátoce S. Antonio na jihu Procidy. První den byl náročný a pro některé stresující. Pohoda v zátoce je sice trochu uklidnila, ale měl jsem obavy zda vůbec pojedeme regatu a zda se jim tato dovolená bude zamlouvat. V zátoce skončily dvě z našich tří lodí a třetí z důvodu nevolnosti kapitána i posádky musela do maríny, kde se dávali dohromady. No prostě první den byl pro nezkušenou posádku dost náročný, ale nakonec to dobře dopadlo. Večer při návratu do maríny foukal zase ten nepříjemný vítr a možná vzhledem k rannímu odjezdu se při příjezdu do bazénu objevil človíček z charterovky a nabídl mi pomoc. Byl jsem rád a svěřil jsem mu kormidlo, zajel s lodí opravdu perfektně, ale to mu navíc pomáhaly dva gumáky na vodě. To se to pak zajíždí.

Druhý den ráno nás čekal přejezd na start první etapy regaty. Vyjížděli jsme něco po osmé hodině a směr poloostrov Nisida, kde měl být start. Postupně jsme se tam sešli všichni. Etapa byla odstartována v 10 hodin a její cíl byl na severu ostrova Procida. Tak že jsme vlastně jeli do domovské mariny. Etapu jsme dokončili na čtvrtém místě a posádka se postupně sžila s ovládání lodi a bylo to pořád lepší a lepší. Po dojezdu jsme se opět přemístili do zátoky S. Antonio, kde bylo koupání a odpolední jídlo. Večer jsme se vrátili na svoji marinu a tentokrát již bez pomoci vzorně zakotvili.

Další den ráno nás čekalo nádherné počasí, ale velmi slabý vítr a ani předpověď neslibovala nic lepšího. Start etapy byl určen na desátou hodinu a to od zátoky kde jsme včera trávili odpoledne. Dnešní cesta měla vést na proslulý ostrov Ischia, kde jsou termální lázně a výrazně drahé kotvení. Předpokládali jsme, že noc strávíme někde na kotvě. Závod byl opravdu velmi nudný a vítr ne a ne přijít. Start byl téměř v bezvětří a ani naše velké plachty nezabránily tulení se lodí na sebe. Když už jsme se konečně rozjeli závratnou rychlostí kolem 1kn, tak bylo pomalu poledne. Odpoledne se vítr trošku umoudřil, nebylo to nic moc, ale už to trochu jelo. Vzhledem k tomu, že jsme jen matně tušili, kde má být cílová loď, rozhlíželi jsme se po ostatních a po pobřeží, ale nic. Když už jsme předpokládali, že jsme cíl dávno přejeli a všichni jsme jeli dál od Ischie jsem začal přes vysílačku zjišťovat, kde vlastně máme dojezd a náhle se přidali i ostatní, že vlastně netuší, kam se jede. Po chvilce byl cíl zjištěn a nastal boj o pozice. Vítr foukal celkem slušně a loď jela kolem 5kn. Nic moc ale oproti ránu dobré. Na cílové čáře u S.Angela jsme se objevili jako druzí, což bylo příjemné překvapení i pro nás, natož pro komodora. Po odpískání jsme nakonec rozhodli, že zajedeme do přístavu a i přes to že nás to stálo 70€, bylo to dobré rozhodnutí. Moc hezké místo až na to, že za tu cenu nám mohli dát i elektřinu. Večer jsme si zašli na večeři do místní restaurace Pepíno a já jsem si celkem pochutnal. Bohužel některým nechutnalo a tak to trošku zkazilo dojem. Zítra nás čeká cesta na Capri.

Ráno bylo zase nádherné slunečné a bohužel zase s minimem větru. Vyjíždíme na vodu a na vysílačce čekáme pokyny k dnešní etapě. Po chvilce je vše jasné. Dnes pojedeme na motor směr severovýchod ostrova Capri, kde se nachází modrá jeskyně. Po dojezdu se rozhodne, jak bude probíhat dnešní etapa a zda bude foukat. Vyrážíme přímým směrem a ujímáme se vedení této motorové etapy. Zapínám autopilota a užíváme si všichni sluníčka a tepla, které už u nás doma není. Celou dobu vyhlížíme na olejovité hladině nějaký náznak života a v duchu si přejeme vidět delfíny. A naše přání se splní asi ve třičtvrtě cesty. Na pravoboku Jindra zahlédne pohyb a je to delfín. Náhle měníme směr a zjišťujeme, že není sám a vplouváme do hejna asi 50-ti delfínů. Někteří se k nám přidávají a plavou před přídí. Vyskakují a je vidět, že mají hravou náladu. Upozorňujeme i ostatní kapitány na tuto jedinečnou podívanou a za chvilku se k nám přidávají i další lodě. Hejnem projíždíme asi třikrát a fotíme, filmujeme co se dá. Snad z toho něco bude. Poté co jsme se pokochali delfíny, jsme zamířili ke startu dnešní odpolední regaty, k modré jeskyni na Capri. Po odstartování nás čekalo obeplutí ostrova Capri a za velmi slabého větru to vypadalo že to asi nezvládneme. Chvílemi vítr lehal úplně a hlavně se točil. Byla to celkem zajímavá zkušenost co vše se dá s Hanse udělat aby trochu jela. Celou dobu jsme se drželi mezi vedoucími loděmi a čekali, že se snad rozfouká. K večeru to přišlo a najednou začal foukat slušný větřík a loď vyrazila směrem k cíli. Na cílové čáře byl urputný boj o první pozici, o kterou jsme přišli snad jen o délku kotvy na špici. Škoda, aspoň jednou jsme mohli projet první, ale snad to vyjde příště. Sluníčko začalo zapadat a tak jsme urychleně začali hledat místo k zakotvení. Na Capri toho moc k dispozici není a do Maríny Grande za 190€ se nám nechtělo. Nakonec jsme zakotvili potmě u Maríny Picolo a čekala nás neklidná a větrná noc. Povečeřeli jsme na lodi a bylo to celkem prima, až na sílící větrné poryvy. Nakonec jsme se domluvili, že do čtvrté ranní vydrží vzhůru Jindra a já si šel lehnout, že ho vystřídám. Moc jsem ale nespal, měl jsem strach, ať se loď neutrhne a nemáme další problémy. Několikrát jsem vstal a kontroloval, jak to vypadá, ale držela dobře. Od čtvrté jsem převzal hlídku a bylo to moc hezké ráno. Vítr byl stále a navíc se stočil a s lodí to dost házelo, takže se postupně vzbudili i ostatní a tak jsme po východu slunce zvedli kotvy a přejeli kousek dál kde byl trochu klid a dalo se posnídat.  

Po nádherném východu slunce a kvalitní snídani jsme vyrazili pomalu na druhou stranu ostrova, kde u Mariny Grande měl být start již poslední etapy letošní regaty. Jak se dalo čekat tak po větrné noci musel přijít opět den bez větru. Trošku sice foukalo, ale vypadlo to, že to bude asi na dlouhou cestu. Čekala nás cesta zpět na Procidu, kde měla být regata večer uzavřena a vyhlášeny výsledky. Ve 12 hodin byla etapa odstartována, a nám se start moc nepovedl a kolem Comodora se otáčíme jako poslední.Hlodala v nás myšlenka etapu vzdát a raději se jet koupat, ale naše Hanse byla jiného názoru a už během první hodiny jsme útočili na třetí pozici a to rozhodlo, že i v těchto podmínkách jedeme dále. Postupně jsme se prokousali až na čelo regaty, kde jsme se ve vedení střídali s posádkou Jarka a vítr stále slábl. Po absolvování asi poloviny vzdálenost se začalo uvažovat o zrušení etapy a započítání pozic. Diskuse na vysílačce chvilku trvaly a tak se stalo, že jsme skončili po odpískání na druhém místě, ale to nevadí, i tak to bylo naprosto super. Sbalili jsme plachty a na motor vyrazili směr Procida, ať ještě zvládneme koupání v zátoce S. Antonio, kterou už důvěrně známe. Po koupeli v moři jsme vyrazili do domovské maríny, připravit se na večerní slavnostní vyhlášení regaty. Nebylo to jisté, ale čekali jsme, že bychom do třetího místa mohli být. Překvapilo nás, že na nás dokonce letos zbyla stříbrná příčka, a to vzhledem k tomu, že víc jak polovina posádky byla na moři poprvé, byl opravdu úspěch. Je nutno podotknout, že velký podíl na tom má loď, kterou jsem si letos vybral a která mne opravdu překvapila, jak jízdními vlastnostmi, tak i pohodlím a uspořádáním. Hanse 430 je opravdu dobrá loď.

Poslední volný den jsme měli v plánu ještě vyzkoušet nějaké dovednosti na vodě, jako je couvání na motor, obraty a ovládání plachet, ale počasí nám moc nepřálo. Ráno bylo zatažené a na vodě foukalo. Mě se z maríny moc nechtělo a měl jsem trochu obavy z počasí. Tlak klesal a vypadalo to že něco přijde. Nakonec jsme se rozhodli vyjet a zkusit co v nás je. Cílem měla být Ischia. Foukalo něco kolem 10-12 uzlů a tak to jelo opravdu super, vzhledem k velikosti plachet našich Hanse. Vyzkoušeli jsme pár obratů a plachtili jsme k Ischii. Z dálky byly vidět těžké mraky nad ostrovem a bylo vidět, že na Ischii prší a je tam bouřka. Když jsme se dostali do oblasti mezi Procidu a Ischii, začalo nám být jasné, že to nebude sranda a rozhodli jsme se pro návrat. Vítr zesílil a nyní foukal až kolem 23-25 uzlů, což bynebylo tak hrozné, ale navíc začalo pršet a vypadalo to, že bude hůř. Zrefovali jsme plachty a hurá zpátky do maríny. I tak to byl velmi pěkný zážitek, a kdyby nebylo deště tak bych na vodě ještě vydržel. Ale byli jsme promoklí a zmrzlí a to rozhodlo. No a to je konec. Ještě bylo spoustu zajímavostí cestou zpátky, ale to sem už nepatří. Tak zase někdy příště.